Zájezd veterán klubu 2017 – Německo, Holandsko, Belgie, Lucemburg.
Jen v krátkosti o našem zájezdu, který trval 10 dnů. Dlouho očekávaný začátek zájezdu nastal ve čtvrtek 1. června ve 20 hodin - postupným naloďováním do Evženova autobusu. Malý zádrhel nastal s vyzvednutím pana N před domem – omlouvám se, ale zakázal mi psát jeho jméno a historky o něm. Budu tedy používat - pan N – (neznámý).
Na cestu se nás vydalo 22 výletníků s 6 veteránskými motocykly, které jsme vezli na přívěsu za autobusem. (Na motorkách jsme se střídali). Cesta nám příjemně ubíhala celou noc a dopoledne. Pátek poledne - přijíždíme před muzeum veteránů ve městě Dortmund. Po prohlídce muzea pokračujeme do holandského města Tilburg. Následovalo ubytování a zapnutí mražáku na 220 Voltů. (V mražáku jsme vezli zmražené obědy). Konečně odpočinek s pivečkem na zahrádce hotelové restaurace a vítání se s účastníky JAWA srazu. Ve městě se konal sraz motocyklů JAWA – ČZ k příležitosti 25. výročí založení klubu JAWA – ČZ Holandsko. Samozřejmě s každým přijíždějícím účastníkem jsme se dali do řeči a okukovali jejich stroje. Vetšinou přijeli na motocyklech po vlastní ose. Jen pro zajímavost – Noři (jeden měl 80 let), Dáni, Fini, Němci, Poláci, Litevci atd. Sobota ráno – sundáváme motorky z vozíku a po snídani jedeme na sraz. Moto sraz se konal na ragbiovém hřišti za městem. Zbytek zájezdu jel autobusem. My na motorkách to vzali oklikou a s jedním čištěním karburátoru přijíždíme s mírným spožděním na sraz. Přesto jsme stihli krátký projev prezidenta klubu. Po projevu motorkáři ve třech skupinách vyráželi na spanilou jízdu. Nás zařadili do poslední skupiny. Město Tilburg je velké a tím pádem samá světelná křižovatka. Jízda nic moc. Také nám sem tam pršelo. Já s Pepou jsme se spozdili a před jedním lokálním slejvákem se ukrýváme do kavárny. Po 4. hodině odpolední se všichni shledáváme na stadionu – najeto cca 100 km.
Pro pobavení účastníků tu měli bubenickou kapelu a ta nám párkrát zabubnovala. V 6 večer pořadatelé zapálili plynové grily a kdo měl hlad, tak si koupil syrové maso a sám si ho ogriloval. V 8 večer jsme se vrátili na hotel – rozdělali venku stoly a lavice. Hned začal večírek s kamarády z Moravy - ti přijeli také na sraz po vlastní ose.
Neděle ráno - snídáme venku na parkingu a nás šest motorkářů se vydává do Amsterdamu na motocyklech. Autobus jede za půl hodiny po nás. Cesta ubíhala místy po dálnici, místy po bočních cestách. Asi po 50 kilometrech tankujeme benzin. Pokračujeme dál – najednou nastal problém s mým motocyklem značky Premiér 500 z roku 1929. Naštěstí se to stalo pár metrů před parkovištěm na dálnici. Volám hned Evženovi, kde jsou s autobusem. Byli za námi asi 5 km. Po příjezdu autobusu nakládáme rychle motorku a pokračujeme dál. V pořádku přijíždíme všichni k hotelu na kraji Amsterdamu. Odtud jedeme tramvají do centra. První co navštěvujeme je muzeum Vincenta Van Gogha. Po kulturním uspokojení vyrážíme do uličky lásky, na kterou se někteří, hlavně pan N moc těšili. Je 8 večer a všichni se scházíme u autobusu kousek od hotelu a vaříme první večeři. Sekaná s bramborem atd. Večer večírek na pokoji u Miluš a Elišky z Přerova. Pondělí ráno - snídaně u autobusu a přejezd 220 km do Gentu v Belgii. Po ubytování jedeme s Evženem na centrální parkoviště autobusů, kde obědváme svíčkovou s 5 knedlíky. Následuje prohlídka historického centra. Město je úžasné – zapsané v UNESCU. V katedrále si prohlížíme Gentský oltář (světová rarita) a další památky. Samozřejmě ochutnáváme výborné hranolky, které vynalezli v Belgii. Jak se říká, kdo neměl v Belgii hranolky, jako by tu nebyl. Večer volná zábava. Úterý ráno - stojíme před hotelem v 7.30 připraveni naskočit do autobusu (autobus nemá kde zastavit – ulicí jezdí často tramvaje). Prší a mi jedeme do Brugg asi 60km. Cestou ohřívám párky v autobusovém párkovaru. Před Bruggami na parkingu (přestalo pršet) snídáme výborné párečky a chleba ze Selské Pekárny. Ve městě parkujeme na centrálním parkovišti a je rozchod. Bruggy jsou také zapsány v UNESCU. Město úžasné, počasí nic moc. V katedrále Pany Marie s cihlovou věží 122m (druhá nejvyšší věž v Belgii), si prohlížíme sochu Pany Marie od Michelangela. Další významná památka je Bazilika Kristovy krve. Zde mají ve skleněném tubusu Kristovu krev. Měli jsme štěstí - čekáme jen 10 minut než tubus obřadně donesou na krátkou prohlídku. Po třech hodinách odjíždíme z parkoviště do Muzea atlantického valu na pobřeží Lamanšského průlivu. Motorkáři na svých strojích, ostatní autobusem. Počasí hrůza, silný vítr a přeháňky. U muzea na parkingu s Evženem ohříváme guláš - ostatní jdou do muzea. Konečně přijeli i zmrzlí motorkáři. Bohužel časově již nestíháme zajet do Dankerku ve Francii. Obědváme, nakládáme motorky a jedeme na největší válečný hřbitov uchovávající ostatky padlých vojáků zemí Commonwelthu na světě. Hřbitov z 1. světové války leží asi 10 km od Ypres. V 7 večer přijíždíme do města Ypres a účastníme se ceremonie k uctění padlých v 1. světové válce u Meninské brány. Ta probíhá od roku 1923 každý den v 8 hodin večer. Jen ve druhé světové válce byl tento obřad přerušen. Měli jsme štěstí - obřadu se účastnili veteráni a vojáci z Nového Zélandu. Mezi vojáky byli i domorodí mauři. Obřad úžasný, i pan velvyslanec z Nového Zélandu se účastnil. Plni dojmů jedeme do hotelu ve Francii cca 35 km. Ještě krátký večírek na chodbě hotelu a další den za námi.
Středa ráno - 7.30 hod. odjezd do města Waterlo. Po snídani na vidličku u autobusu na parkingu, navštěvujeme muzeum bitvy u Waterlo. Připomínám - u Waterlo došlo k drtivé porážce Napoleona. Muzeum má novou moderní výstavní halu zakopanou v zemi. Tady koukáme na 15 minutový film s 3D brýlemi - působivé. Také vystoupáváme na čtyřicet pět metrů vysoký pahorek na jehož vrcholu je umístěna 28 tunová mosazná socha lva, který cení zuby směrem k Francii. Byla to šichta - přes 200 schodů. Pan N a polovina zájezdu se výstupu neúčastnili. Ještě máme čas a tak nechám demokraticky hlasovat - zda navštívíme historické centrum Bruselu. Bohužel návštěva Bruselu byla zamítnuta o jeden hlas ( škoda). Ve 3 hodiny odpoledne se ubytováváme v hotelu ve městě Charleroi. Tady máme dost času na piknik a také na oběd - podávají se výborné ptáčky s rýží a rajčatovým salátem. Počasí dostalo rozum a začalo svítit slunce. Piknik pokračoval do pozdních večerních hodin.
Čtvrtek ráno - dnes máme snídani na hotelu. Posilněni jedeme autobusem 200 km do Lucemburgu. Napřed navštěvujeme hřbitov, kde je pohřbeno 5 000 amerických vojáku. Je tu pohřbený i generál George Patton, který se stal obětí dopravní nehody po skončení války. Na vlastní žádost je pohřbený mezi svými vojáky. I tady jsme byli svědky vzdání pocty americkým vojákům padlým ve druhé světové válce. Účastnili se ho tři veteráni, kteří měli sebou vojenskou zástavu. Vzpomínka se konala v malé kapli na hřbitově. Dojatí jedeme do centra města. Společně navštěvujeme katedrálu a tiše postojíme před hrobem našeho českého krále - Jana Lucemburského (za manželku měl Elišku Přemyslovnu). Spokojeni se rozcházíme k průzkumu města - na kafíčka, šmetrdolky a pivečko. V 6 hodin jedeme na hotel u Lucemburského letiště. Tady ohříváme poslední gulášek a piknikujeme.
Pátek ráno – snídaně u autobusu – sundání motocyklů a odjezd na krátkou 40 km etapu do historického města Saarburg v Německu. Tady se kocháme, kávičkujeme a naposledy nakládáme motorky. Zdoláváme 250 km do města Neckarsulmu a navštěvujeme muzeum – NSU. Před prohlídkou ještě na parkovišti obědváme. Na oběd máme výborné šunkové klobásky ze Selské pekárny. Muzeum úžasné, mají tu hodně motocyklových unikátů i naši Čechii a závodní Jawu tu mají. Před odjezdem nakupuji čerstvé housky, chleba a odjíždíme na východ k našim domovům. Je večer a naše poslední večeře - dojídáme výborné šunkové klobásky a další většinou nezdravé pochutiny s německým čerstvým chlebem a houskami. Jíme za jízdy v autobusu, jelikož venku leje jak z konve. Domů do České Vsi přijíždíme v sobotu v 5 hodin ráno.
To je ve zkratce vše a již se těšíme na další zájezd.
Fotografie ze zájezdu najdete ve fotogalerii.
Napsal Jiří - prezident klubu.
