Československý reprezentant v motocrossu Zdenek Antony

Již v mládí měl kladný vztah ke všemu co vonělo benzínem. Jak sám říká, byl jsem trochu lump. V 8 letech neodolal a tátovým autem trénoval smyky na místním fotbalovém hřišti, které rozjezdil. Táta dostal pokutu a zaplatil škodu. Zdenek výprask. Jeho další vášní byla do 13 let rybařina. Po dovršení 13 let si otec Zdenka předvolal a moudře řekl: Milý Zdenku - jsi již dost starý a je třeba začít trénovat naplno motokros!

Zdenkův táta byl motokrosový a soutěžácký závodník a jezdil úspěšně v československé reprezentaci! Život šel dál a náš Zdenda se při závodění a tvrdém treningu stačil vyučit opravářem zemědělských strojů. Závodění bylo však přednější. Veškerá dřina se zúročila v letech 1975 a 1976 – kdy byl juniorský mistr republiky. Samozřejmě si ho všimli bafuňáři z Dukly Olomouc a poslali mu povolávací rozkaz do Olomouce.

Tady si v motokrose vyjezdil 1x mistra republiky a 2x mistra republiky družstev. Po skončení vojenské služby v roce 1978 se upsal Dukle. Ve své práci byl úspěšný a stále se v závodech umísťoval na bedně, nebo do 10 místa. V roce 1983 dovezl do republiky jako první - motokrosový motocykl Yamaha, na kterém si vyjezdil mistra republiky. Vedení Dukly nemohlo rozdýchat, že jezdí na kapitalistickém stroji a tak ho vyhodili.

Roku 1984 nastoupil do Střediska Vrcholového Sportu ve Strakonicích a dělal testovacího jezdce. Následujícího roku se oženil se svou krásnou fanynkou – Haničkou a v roce 1985 se jim narodila, jak jinak - dcera Hanička. Ve Strakonicích bydleli 3roky a 1rok v Plzni a od 90tého roku ve Valticích. V roce 1987 odešel do Rakouska, kde jezdil mistrovství světa v motokrosu za firmu Horst Kaudela – prodejce motocyklů, která ho sponzorovala. Jezdil ve stejném týmu s 4násobným mistrem světa belgičanem Harry Evertsenem. Jeho syn Stefan byl 10násobný mistr světa a má na kontě 101 vítězství v GP. Dále Zdenenk povídá - představ si, že jsem každé ráno snídal s takovou světovou hvězdou – úžas! Po snídani se rozešli ke svým motorkám, do posilovny a na tréninky. Tři roky se Zdenek věnoval cirkusu mistrovství světa v Rakousku, Francii, Německu, Holansku, Belgii. Tak jsem se Zdenka zeptal : proč né do USA? Jó, to bylo tvrdé – na sezonu jsem dostal 2 motorky a částku peněz. S tím jsem musel vydržet celou sezonu – na zámoří to nestačilo. V MS se umísťoval do 10 místa. Nejlepší výsledek bylo 6. místo. Někdo si řekne proč né první. Zdenda mi vyprávěl – na závody MS přijelo 200 nadržených jezdců a do závodu se přes síto v kvalifikací mohlo dostat jen 40 – to byl tvrdý mazec. Já se vždy kvalifikoval! V roce 1990 ukončil raubírnu v Mistrovství Světa. Od roku 1991 do roku 1996 pracoval u svého sponzora jako mechanik na soutěžních a motokrosových motorkách. Začátkem roku 1996 začal podnikat a pořídil si autoservis s pneuservisem. Ale v roce 2006 Zdenka čím dál tím víc svrběly ruce - ve spaní se začal budit - blouznil atd. Nedalo se nic dělat a tak si pořídil auto a stal se mistr republiky v Autokrose v divizi plechových aut 4x4. V roce 2007 si první místo zopakoval. Nastalo však další svrbění ruk a blouznění a Zdenek přešel znovu na motorky a v roce 2009 a 2010 jezdil SUPERMOTO a stal se zase 2x mistrem republiky ve třídě MITAS.

Ptám se Zdenka a co zranění – odpověď - furt – otřesy mozku, otevřené zlomeniny, sešroubovaná kolena, rozmašírované krční obratle atd. Nějak mi přitom seznamu naskakovala husí kůže a začalo mě všechno bolet.

A co děti – dcera Hanka je jako maminka - zdravotní sestra. Syn Zdenda narozený v 91. roku začal závodit ve 4. letech motokros. Kolem jeho 8. let měl úraz a maminka nám motokros zatrhla. Pořídili jsme buginu a od té doby závodil v autokrose a umisťoval se na předních pozicích – jednou byl i mistr republiky juniorů. Teď jezdí sem tam plechovky, jako já před lety a umisťuje se na předních místech.

Od roku 2011 si Zdena konečně trochu oddáchnul a v Domašově kousek od Ivana Štěpána ( dalšího úspěšného motokrosového závodníka a člena našeho klubu) koupil chalupu. Sem utíká před hicem, co je v létě na jižní Moravě. Také začal jezdit na naše akce, jelikož je sběratel veteránů a před dvěma roky se stal členem našeho Veterán klubu Česká Ves.

To je ve zkratce vše a není - než se Zdenovi poklonit a popřát hodně zdraví a ať ho jeho tělesná zramovaná schránka co nejméně bolí. Proti mě a normálním smrtelníkům má výhodu, že za to co prožil se svými úrazy má určitě posunutý práh bolesti a snáze ji snáší.

Napsal Hauerland Jiří – nynější šéf klubu