Vlastík Hanulík - náš závodníkTestační komisař a bývalý závodník Dnes vám přiblížím dalšího člena klubu – bývalého motokrosového závodníka Vlastika Hanulíka. Tady můžu použít i své vzpomínky, jelikož jsme přátelé asi 47 let a byl jsem při koupi jeho závodní krosové motorky a u celé jeho závodnické kariéry. Takže od začátku – Vlastik se narodil v Jeseníku 26.6.1954. Školní docházku absolvoval na Březince a od šesté třídy na Komenské. Když se náš věk blížil k cca 13. roku, začaly se nám líbit nejen holky, ale i motorky. Jako správní kluci jsme hledali možnosti, kde se svést. Většinou na pinckách a mopedech – samozřejmě bez řidičáku. Oba jsme se spolu vyučili elektrikářskému řemeslu a toužebně jsme očekávali svých 17 let, ať si můžeme udělat řidičák na motocykl. To se nám povedlo. Já dostal od táty Jawu 250 kývačku (mimochodem po vyzvednutí řidičáku jsem za hodinu vletěl na motorce do Škody 1000 MB pana příslušníka VB). Vlastik slíbil, že bude hodný a tak mu táta na motocykl ČZ 175 půjčil 4.000,- Kč, (které do koruny vrátil) a zbylých 2.800,- Kč měl vydělané z brigád. Z výchovných důvodů nebudu popisovat, co jsme na motorkách prováděli, ale Vlastik nás v ježdění převyšoval. Myslím, že v okolí není zatáčka, kde by si nelehnul. Dvakrát jsem při jeho pádu i já seděl jako spolujezdec na tandemu. Pokud to šlo, tak se jezdilo na našich silničních motorkách fandit Laďovi Lukešovi, který jezdil opravdové silniční závody. Silniční motorky nám byly málo a tak si Vlastik v zimě koupil v šumperském Svazarmu rozdělanou soutěžní Jawu 250 Libeňák. S naším kamarádem Byfťou ji natřikrát na jeho nové motorce převezli do Jeseníku přes Červenohorské sedlo, na kterém již bylo 20 cm sněhu! Celou zimu na půdě, kde měl dílnu, dával krosku dohromady. Tím nabudil i mě a já si později taky terénní motorku postavil. Tak jsme do vojny drandili a padali na motorkách po cestách a na kroskách po loukách a lesích. Před vojnou jsme oba své speciály prodali. V roce 1977 se oženil se svou Jiřinkou a v roce 1978 se jim narodil syn Míša a v roce 1988 dcera Zuzanka. (Oba jsou také členy našeho klubu). Přišel rok 1979 – Vlastik vstoupil do Autoklubu v Lipové a za své peníze si koupil vysněnou starší závodní motokrosovou ČZ 380. Pokud to bylo trochu možné, trénoval v Mikulovicích na krosové dráze. V roce 1980 začal stavět dům a současně se zúčastnil čtyř krajských závodů do 500 cm2. Pamatuji si na první závod, který jel v Šumperském kotli (tady jsem mu dělal mechanika). Po pár kolech musel odstoupit pro poruchu motorky – odešlo těsnění. Vlastikova motokrosová kariéra se odehrávala 5 let. Hlavní problém byly peníze a čas. Hodně času jsme trávili spolu při stavbách domů a na melouších, kdy jsme si přivydělávali, jak se dnes říká, bez papíru. Problém byl také, že z časových důvodů Vlastik trénoval málo – motokros je velká raubírna, náročná na fyzičku a ten, kdo netrénuje, nemůže vyhrát. Pamatuji, že jsme ho museli v Krnově sundat z motorky, tak byl vyčerpaný. Vlastik se účastnil na závodech jen do 100 km kolem Jeseníku – Žulová, Šumperk, Rýmařov, Opava, Krnov. Umísťoval se kolem 10. místa a jeho nejlepší umístění bylo 6. místo. Někdo si může říci – žádné velké úspěchy. Pro něj bylo důležité, že si zajezdil, splnil si svůj chlapecký sen a vyzkoušel, jaké to je závodit (jak se dnes říká bez sponzorů). Vlastik je také zakládající člen našeho Veterán klubu. Před 25 lety propadl značce TATRA, od které vlastní 4 kousky Tatry 805 v modifikaci – valník, radiovůz, hasičská a paragánská. Navrch ještě Tatru 603. Ve sbírce má ještě perfektně zrenovovaný traktor Zetor 25. Jako správný motorkář Čezeťák i sérii motocyklů ČZ. Také je klubovým technickým komisařem a jeden z hlavních organizátorů při našich závodech. Jiří Hauerland prezident veterán klubu. |